O nás :: Malá farma Vejvanov

Úvod > O nás

Historie Malé farmy Vejvanov

Takže v této části příspěvku bych vám chtěla popsat historii naší farmičky. Zformuluji to do menšího příběhu.

Začalo to o prázdninách v létě 2009. Od malička jsem se chtěla stát veterinářkou a nějak mě to nepouštělo z hlavy. Všichni říkali ,,nebojte to jí omrzí, to sen každé holčičky,, ,ale já jsem se o to zajímala čím dál tím víc. Chtěla jsem psa. Psa, který by mě poslouchal na slovo a na kterého bych neměla mou osudnou alergii. Samozřejmě mi ho rodiče nechtěli povolit. Musela jsem si vystačit s malými králíčky v králíkárně, které jsem vozila v kočárku. Protože jsem hodně ráda chodila k babičce tak jsem se vždy koukla na internet. Naskočil mi tam bazar Bazoš a já si řekla proč ne? Zkusím to. Hledala jsem hledala, vzpomínala na dny, kdy mi rodiče slibovali jiné zvířata ale ne psa. Pak mi to docvaklo. KOZA!! Já chci kozu! Klikla jsem na ikonu ovce a kozy a myší jezdila nahoru dolů. Najednou tam byl. Byl tam krásný kozlík jménem Kuba. Malinké strakaté kůzlátko, které čekalo na nového majitele. To byl on. Hned jsem vytiskla inzerát a běžela s ním na zahradu, kde seděli rodiče s babi u kafe. A začalo přemlouvání. Pořád ne a ne, že je to velká starost, ale to já dobře věděla. Snažili se mi to vymluvit, ale nepovolila jsem. Po dlouhém dialogu táta vyslovil slova, na které nikdy nezapomenu. Tak jo, jedeme teda pro kozlíka do Českého Krumlova.! Byla jsem štěstím bez sebe. Ihned jsme tam volali a byl volný. Pořád jsem přepočítávala dny do našeho menšího výletu za Český Krumlov. Pečlivě jsem se na to připravovala. Střádala peníze abych Kubíka zaplatila, malovala obrázky paní, od které ho dostanu a neustále jsem se usmívala. Když to shrnu, cesta byla dlouhá, ale vyplatila se. Kuba byl úžasný. Ale další problém nastal, když jsme ho přivezli domů. Pořád mečel a vypadalo to, že není šťastný, i když jsem se mu věnovala. Tak jo, seženeme mu kozu. Pustila jsem se opět do hledání na mém oblíbeném serveru. A zase jsem neprohloupila. Našla jsem k němu krásnou, stejně starou kozičku. Pro tu jsme jeli do Havlíčkova Brodu. Byly úžasná dvojka. Dělali nám radost a rostli. Ale bohužel zase nastal obrovský problém, Cecilka onemocněla a už se nevyléčila. Bylo mi hrozně a dávala jsem si to za vinu. Co teď? Kuba, je zase sám. Potřebuji novou kozu. Nakonec se k nám dostala už dospělá a těhotná koza Rozinka. Moje 1. kůzle, bylo to nejúžasnější, jaké jsem si mohla přát. Dozvěděla jsem se o něm, když jsem byla na okresním kole vybíjené esemeskou. Rozbrečela jsem se štěstí. Když jsem jí uviděla doma, nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla to nádherná koza a měla skořicovou srst, kterou jsem ještě nikdy u kozy neviděla. Dali, jsem jí neobvyklé jméno Cikorka. Byla zlatíčko. Dospěla a s Rozinkou to nevypadalo dobře. A také to opět dopadlo špatně. Měla jsem 2 nepříbuzné kozy, ale pořád mi to nestačilo. Koupila jsem si třetí. Také těhotnou. Porodila krásnou kamerunskou kozičku, která se dodnes jmenuje Žofie a je u nás. Její máma Fanynka bohužel před 2-ma týdny odjela. Takže krásné 4 kozy. Opět musím napsat bohužel, protože jsme zjistili, že je Kubík neplodný. Ihned jsme ho vykastrovali a sháněli nového kozlíka. Vybírali jsme tentokrát opatrněji. Nakonec jsme našli neobvykle zbarveného a velmi zdatného kozlíka ze Strakonic. Byl to Karel. Karlík je u nás také doteď protože bez něj už by to asi nešlo. Ale to bych to nebyla já, kdybych všechno neměla naplánované do puntíku a ještě mi nehrál osud do karet. No ale co s mým největším snem? Jak to bude s koněm? Pořád jsem se ptala, ale dostávalo se mi stejné odpovědi jako na otázku, jestli koupíme Kubu. Při mém štěstí je ve stáji v naší vesnici jedna krásná strakatá ponička kterou jsem chodila alespoň obden krmit přes ohradu. Všimla jsem si, že mám docela velké břicho, ale nedávala jsem tomu naději. Shodou okolností teta mé kamarádky měla ve stáji svého koně a o tom že je ponička březí mě ihned informovala. Nemohla jsem si to nechat pro sebe a tak jsem to ihned řekla rodičům. Koukali na mě nedůvěřivě, ale táta prohlásil - ,,tak se paní Ř.... dojdi zeptat, jestli si můžeš to hříbátko, až se narodí zamluvit. Nedokážete si představit, jak jsem byla šťastná. Mám vlastního koně. Zdálo se mi o něm a ve škole jsem také na nic jiného nemyslela. Ale pozor! Další menší problémek. Když chci tak jsem hrozně stydlivá a paní majitelky jsem se přiznám i trochu bála. Dny ubývali a já se pořád přesvědčovala a rodiče se mi pořád ptali, jestli už jsem domluvená. Byl konec dubna a já si to šla pěkně rovnou cestu domů od autobusu. Najednou jsem uviděla u jejího domu auto a vedle něj člověka. Zčervenala jsem a odhodlala jsem se k jedné větě.-,,Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat jestli, bychom si mohli zamluvit to hříbátko které se vaší poničce narodí. ,,Paní se usmála a řekla-jasně že můžeš, ale to hříbátko už je na světě. Včera se narodilo a je to hřebeček. Ztuhla jsem a s úsměvem od ucha k uchu jsem se s ní domluvila, že přijdu s mámou a tátou zítra odpoledne. Když jsme se rozloučili tak jsem doslova běžela domů a obvolávala jsem kamarádky. Druhý den jsme se na všem dohodli a dozvěděla jsem se i jeho jméno. Byl to Tomáš. Z jména jsem nebyla zrovna nadšená protože mám bratra Tomáše a prostě a jednoduše jsem si pro něj chtěla vybrat jméno sama. Nic jsem neříkala. Svěřila jsem se rodičům, až když jsme odcházeli, ale nakonec jsem se rozhodla, že ho nechám Tomem. Bylo krásné léto a já každý den poctivě chodila na alespoň půl hodiny na náš tréning. Učila jsem ho vše od začátku. Zvedání nohy, nasazování ohlávky a vodění. Poznávali jsme se a pomalu jsme začali zjišťovat, že jsme úplně stejní. Občas jsme se na sebe naštvali ale, když jsem se nad tím více zamyslela tak jsem zjistila, že to samé, co udělal on mě, dělám i já. Po půl roku tvrdé práce a velkých přípravách jsem si ho přivedla domů. Už 2 roky kydám každý den stáje, sypu granule do žlabu a to hlavní jsem s mým milovaným teď už valáškem Tomem a každý den se učíme něco nového. Umíme spoustu cirkusových kousků, přirozenou komunikaci, lonžování a už je i částečně obsednutý. Kozám se daří dobře, ale to už se dočtete v rubrice Naše zvířata. Děkuji těm, kdo si udělali čas a tento možná chvílemi nespisovný příběh dočetli. Pokud máte nějaký dotaz na naší farmičku, historii, mě či na něco jiného pište na e-mail- mala.farma.vejvanov@seznam.cz ráda vám zodpovím vaše dotazy. Ještě jednou děkuji

Kdo by se o nás mohl zajímat?

Možná vám k poznání této stránky pomůže několik následujících bodů, které budou zahrnovat to proč by jste se na naše stránky měli vracet.

-Jste člověk, který mám rád přírodu a zvířata? Tak to jste na správném místě. :)

-Chcete se dozvědět nějaké věci z praxe okolo našich zvířátek? Jejich chování, každodenní potřeby a třeba i ojedinělá práce s nimi? Přijďte k nám.

-Máte děti? Ty si u nás užijí nejvíc. :) Poník, kozy, králíčata a elektronický traktor? Každý si u nás najde něco svého.

-Jste zvědaví? Neváhejte a sledujte.

-Rádi se smějete? Nikdy na nás nezapomenete. :)

TAK DOUFÁMŽE TO STAČÍ, ALE JE JEŠTĚ MNOHO DŮVODŮ. ODPOVĚDĚLI JSTE SI ALESPOŇ U JEDNÉ OTÁZKY ANO? NEVÁHEJTE A PŘIDEJTE SE K NÁM. :) MH